Vše začalo Tatínkovým výzkumným pobytem v Česku.
Rok výzkumu v Česku... znělo to zajímavě, a tak se celá rodina rozhodla přestěhovat.
Pro naše tři děti — dvě školou povinné a jedno předškolní — jsme vybrali českou místní školu a školku. Chodily do ní jen šest měsíců, ale díky tomu, že byly každý den obklopené češtinou, se nakonec nějak naučily mluvit.
Dva měsíce po návratu do Japonska...
„Jak se vlastně řekne žlutá?"
Na tuhle otázku maminky už neuměly hned odpovědět.
Jako člověk, který česky neumí, jsem si myslela, že děti prostě mluví. Ale den za dnem jim čeština mizela z hlavy...
České knížky i videa nám postupně přestávaly být blízké, a tak jsem hledala způsob, jak by se dala čeština procvičovat zábavně a dlouhodobě.
Anglických aplikací je spousta, ale českou jsem nikde nenašla...
Jako úplný začátečník, který nikdy neprogramoval, jsem se nakonec pustila do tvorby vlastní hravé aplikace na češtinu. Vím moc dobře, jak je čeština těžká.
Vznikla hlavně jako nástroj pro naše děti, ale když už jsem ji jednou udělala, chtěla bych, aby si ji se zábavou a hravě užili i všichni ostatní, kdo se učí česky, a také všichni Češi, kteří se chtějí učit japonsky.
Pokud byste si přáli nějakou konkrétní aplikaci, dejte nám určitě vědět.